Den první Trenčín - Trnava

Česko – Slovenskou hranici jsme překročili krátce po třinácté hodině přes hraniční přechod Bylnice – Horné Srnie  poblíž Valašských Klobouků. Krátce poté jsme se napojili na dálnici D1 a během několika minut se již před námi rýsovalo panoráma Trenčianského hradu.

Mestská brána

Toto šedesátitisícové město je sídlem stejnojmenného kraje. Přes park se sochou M.R.Štefánika vstupujeme podchodem do historického centra města. Na Mierovém námestí zaujme barokní piaristický klášter s dvouvěžovým kostelem sv. Františka Xaverského z roku 1657 či Mestská brána,

Vodník Valentýn

která je jedním z mála pozůstatků opevnění města. Ze dvou bran městského opevnění, vybudovaného v 1. polovině 15. století, se dochovala pouze tato brána. Představuje šestipodlažní věžovitý objekt, který byl původně postaven jako dvojpodlažní.

Trenčianský hrad

Vyšší patra byla dostavěna v 1. čtvrtině 17. století. Bránou se projde pěší zónou na Štúrovo námestí, jemuž dominuje zejména vkusná fontána s vodníkem Valentýnem chrlícím vodu. Pěší zóna nás pak provede celým historickým centrem města, kde nalezneme také informační centrum. To je umístěno právě nedaleko vodníka Valentýna.

tzv. Farské schody

Pokud se vrátíme Hornou bránou zpět na Mierové námestie a odbočíme vpravo, dostaneme se ke krytým  farským schodům, které sloužily jako spojnice ke zbrojnici postavené roku 1565. Později byly schody poničeny při požáru v roce 1708. Poté již sloužily jako veřejná komunikace. Dnešní vzhled je výsledkem rekonstrukce z let 1978 – 1981. Schody se dostaneme na dominantu města – Trenčianský hrad. Ten byl postaven v 11. století, od 13. století pak několikrát rozšiřován. Od počátku byl důležitou pohraniční pevností a župním sídlem. Vlastnily ho významné šlechtické rody, nejvíce ho proslavil Matúš Čák Trenčianský. Dnes zde sídlí Trenčianské muzeum, je zde expozice starých chladných a palných zbraní či galerie. Prohlídky hradu probíhají každých 30 minut a vstupné činí 2,99 € za malý okruh a 4,28 € za velký okruh, který trvá 70 minut.

Po prohlídce Trenčína opět najíždíme na dálnici D1 a pokračujeme na ** Trnavu.

Hlavná ulica s Mestskou vežou

I zde se za parkování v centru města platí, zdarma se nám podařilo zaparkovat v ulici A.Žernova poblíž evangelického kostela. Trnava je sedmdesátitisícové krajské město, které je nejstarším královským svobodným městem na Slovensku. Městská privilegia získala již roku 1238. První dochovaná zmínka o Trnavě však pochází již z roku 1211. Město získalo přezdívku „malý Řím,“ protože je tradiční baštou katolické církve na Slovensku. Ve městě je celá řada převážně katolických kostelů. Okolo evangelického kostela z roku 1924 se dostaneme na pěší zónu na Hlavné ulici a dále na Trojičné námestie, kterému vévodí Mestská veža vysoká 57 metrů. Kromě klasických věžních hodin jsou na Mestskej veži umístny dvoje sluneční hodiny. Přímo pod věží je umístěné turistické informační centrum. Na Trojičném námestí zaujme také Súsošie Najsvätejšej Trojice z roku 1695. Za zmínku však stojí zejména gotický farní trojlodní kostel Sv. Mikoláša ze 14. století, který se nachází na stejnojmenném náměstí, či univerzitní kostel sv. Jána ze 17. století, ke kterému dojdeme asi po pěti minutách volné chůze.

Súsošie Najsvätejšej Trojice		kostel Sv. Mikoláša		kostel sv. Jána

Penzion VV v Seredi

Vyčerpávající program prvního dne cestování po Slovensku ukončujeme v nedaleké Seredi, kde jsme se ubytovali v Penzionu VV. Příjezd do Seredi je po rychlostní komunikaci R1 směrem na Nitru. Projedeme celou Seredí a těsně před mostem odbočíme vlevo a po sto metrech přijedeme k penzionu VV. Cena za ubytování v roce 2004 činila 200,- SK za noc a osobu (V přepočtu 6,6 €). Pokoje jsou vybaveny skromně. Telefonní kontakt na penzion je +421 903 431 680.

Den druhý Bratislava - Nitra - Bojnický zámok

Ráno vyrážíme ze Seredi zpět po rychlostní komunikaci R1, z níž asi po ujetí deseti kilometrů sjíždíme na dálnici D1 směrem na Bratislavu. Po půlhodině jízdy přijíždíme do hlavního města Slovenské republiky.

Stará radnica

Z Kamenného námestia jsme zabočili do Laurinské ulice a dostali se tak do historického centra města, které je celé jednou pěší zónou. Po chvíli dorazíme na Hlavné námestie,

Primaciálny palác

kterému dominuje Maxmiliánova fontána a budova Staré radnice. Ta stojí na místě bývalého jakubovského opevněného dvorce s věží ze 13. století. Jeho zbytky lze vidět ve stěně budovy ze strany Kostelní ulice. Tou projdeme na Primarciálne námestie, kde se nachází Primarciálny palác, ale také informační centrum. Přes Františkánske námestie se dostaneme před Michalskou vežu, která je jedinou ze čtyř zachovaných bran, kterou se vstupovalo do středověkého města. Byla postavena ve 14. století a několikrát přestavěna. Za návštěvu stojí rovněž nově zrekonstruované Hviezdoslavovo námestie. Náměstí lemuje bazén, přes který se klene několik mostků a řada vodotrysků, které dotvářejí vzhled celého náměstí.

Slovensé národné divadlo

Jeho hlavní dominantou je budova Slovenského národného divadla, které bylo slavnostně otevřeno 22. září 1886. Budova dnes slouží jako operní a baletní scéna. Před budovou se nachází Ganymedova fontána, která je dílem známého sochaře Viktora Tilgnera. Celé bratislavské staré město je vkusně vydlážděno a upraveno do pěší zóny s množstvím fontán, vodotrysků, pouličních soch, restaurací, a kaváren, tak trochu koloryt města připomíná Vídeň.

Bratislavský hrad

Od Bratislavského hradu odděluje Staré město rušná čtyřproudá komunikace. Na hrad je tak možné se dostat po nadchodu a nebo pod nájezdem na Nový most známý pod názvem Most SNP, který je spolu s vyhlídkovou kavárnou při cestě na hrad dobře viditelný. Cestou na Hrad procházíme i kolem Domu U dobrého pastiera, ve kterém se nachází unikátní expozice historických hodin. Samotný Bratislavský hrad se dá pouze těžko přirovnat k monumentálnímu Pražskému hradu. Roku 1811 hrad vyhořel a změnil se v gigantickou zříceninu. Po dlouhém období nečinnosti se přistoupilo k jeho rekonstrukci. Hlavní palác s téměř čtvercovým půdorysem a čtveřicí nárožních věží, je ve své podstatě barokní. Nalézají se zde některé výstavy a expozice. Na nádvoří je možné navštívit také studnu, která zásobovala celý hrad v době středověku vodou. Studna je hluboká více jak 80 metrů, ale i přes to býval na hradě vody nedostatek. Z okolí hradu je pěkný výhled na město i když není zdaleka tak monumentální jako pohled na Prahu z Pražského hradu.

Michalská veža		Dom U dobrého pastiera		Nový most

Stará radnica	Pěší zóna v centru města	Stará radnica

Bratislavský hrad	Pohled na město z Bratislavského hradu	Pěší zóna v centru města

Tímto naše prohlídka hlavního města Slovenska končí a odjíždíme zpět po dálnici D1 směrem na Trnavu, kde se opět napojujeme na rychlostní komunikaci R1 ve směru na Nitru, kam asi po hodině jízdy přijíždíme.

Pakování v centru *** Nitry je opět placené. Jelikož však do města přijíždíme v sobotu odpoledne, lze v tuto dobu již zaparkovat zdarma. Auto tudíž odstavujeme poblíž obchodního domu Tesco na Štefánikove triede.

budova divadla

Okolo Tesca přicházíme na pěší zónu na Štefánikove triede, která nás dovede na vydlážděné a rozlehlé Svatoplukovo námestie. Cestou však můžeme odbočit vlevo a prohlédnout si židovskou synagogu, která byla postaven v letech 1910 až 1911. V Nitře byly původně 3 synagogy, dochovala se pouze tato jedna. Po rekonstrukci, která byla ukončena v roce 2003, je prostor využívaný pro koncerty a výstavy. Prostoru Svatoplukova námestia vévodí novodobá a rozsáhlá budova divadla A.Bagara. Naproti divadlu stojí na náměstí budova muzea, ve které sídlí také informační centrum. O necelých 200 metrů dále se nachází Župné námestie, odkud je průjezdem v jednom z domů vstup do tzv. Horného mesta, které tvoří soubor zejména církevních objektů. Uvnitř Horného mesta je Pribinovo námestie s mohutnou sochou knížete Pribiny a budovami Malého a Velkého semináře.

Nitrianský hrad

Přímo na Nitranský hrad se dostaneme po Kráľovskej cestě, kde se nachází sousoší Slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje. Před vchodem do hradu je trojičný stĺp se sochou Immaculaty z roku 1750, připomínající morovou epidemii. Ústřední dominantou města je samozřejmě Nitrianský hrad. Hrad

budova semináře

tvoří katedrála, biskupská rezidence a systém opevnění. Za návštěvu rozhodně stojí biskupská katedrála sv. Emerána z 11. století včetně celého okolního hradního komplexu. Hradní katedrála s krásným barokním interiérem je posledním odpočinkem sv. Svorada a sv. Benedikta. Veřejnosti jsou přístupny pouze exteriéry hradu a hradní katedrála, vše zcela zdarma. Část hradu poblíž vstupní brány prochází momentálně rozsáhlou rekonstrukcí, přesto rozhodně stojí za to se sem vypravit.

Cestou z hradu jsme se vydali Farskou ulicí, ve které se nachází několik kostelů, za zmínku pak stojí ještě barokní kostel a klášter piaristů z 18. století na Piaristickej ulici. Poté jsme se již rozloučili s Nitrou a vydali na do dalšího místa naší cesty.

Židovská synagoga		Morový stĺp		hradní katedrála

Nitrianský hrad	Morový stľp

Po silnici I/64 jsme pokračovali na Topoľčany a Partizánske. Je však nutno dodat, že cesta zde neubíhá zrovna rychle, protože téměř celý úsek třicetikilometrové cesty z Nitry do Topoľčian projíždíme jednou vesnicí za druhou, tudíž cesta šedesátikilometrovou rychlostí v tak dlouhém úseků ubíhá pomalu. Zlepšení začíná až za obcí Partizánske, odkud pokračujeme na Nováky, zde se napojujeme na silnici I/50 dálničního typu, která nás dovede do Prievidze.

Na kraji Prievidze odbočíme doleva na Bojnici, kde již před sebou vidíme *** Bojnický zámek.

Bojnický zámok

Ten patří mezi nejnavštěvovanější kulturněhistorické památky Slovenska. Mimořádně přitažlivý je zejména atraktivní romantický vzhled stavby. Snad i díky vzhledu se zde koná řada svatebních obřadů. Na místě dnešního zámku stál už ve 12. století středověký hrad. Byl vybudován na velké travertinové kupě. Propadlý kráter uprostřed kupy byl upraven na hradní studnu. V jejím okolí se v podzemních prostorách dnešního zámku nachází jeskyně s jezírky. Zámek dostal svou neoklasicistickou podobu od posledních majitelů – Pálffiovců. Rozsáhlá přestavba byla zahájena roku 1889. Denní prohlídka zámku trvá zhruba 75 minut a cena je 5,7 Euro pro dospělého a 2,9 Euro pro děti. Při prohlídce se podíváte do všech podlaží a v tom nejvyšším se můžete kochat výhledy do všech stran, aby jste následně sestoupili až do podzemních jeskyní zámku. Konají se zde však také noční prohlídky hradu a mnohá kulturní vystoupení. Exteriéry zámku sloužily v minulosti filmařům jako kulisa pro mnohé známé pohádky. Jednou z nich je například Šíleně smutná princezna. V sousedství zámku se nachází zoologická zahrada, či upravený park. Dále je zde celá řada stánků nabízejících zejména sortiment s lázeňskými oplatkami. Pohlednice se nám však podařilo koupit až u nedalekého koupaliště.

Z Bojnice jsme se vydali do Kremnice, kde jsme se chystali přenocovat.

penzion Jurajhof

Vraceli jsme se tedy zpět do Prievidze, na jejímž konci jsme odbočili doleva po silnici I/50 přes Handlovou do Žiaru nad Hronom. Zde jsme odbočili vlevo na silnici I/65 ve směru na Zvolen a po dvou kilometrech opět doleva na Kremnicu. Po příjezdu do Kremnice jsme se ubytovali v penzionu Jurajhof čp. 120/25, tel: +421 456 743 670. Cena za ubytování v roce 2004 činila 250,- SK za noc a osobu (V přepočtu 8,25 €).Ubytování bylo vybaveno vlastním sociálním zařízením, lednicí, dvojvařičem a televizí s příjmem slovenských televizních programů. Na kraji Kremnice se odbočí doprava  a poté cesta pokračuje prudce do kopce. Penzion je od hlavní silnice vzdálen asi 1 km.

Den třetí Kremnica - Banská Štiavnica - Banská Bystrica - Zvolen

Štefánikovo námestie

Hned po ránu jsme se vydali na prohlídku historické *** Kremnice. Město v minulosti bohatlo zejména těžbou zlata a stříbra. Začátkem 14. století, po příchodu mincéřů z Kutné Hory, vznikla v Kremnici ražba mincí. V roce 1329 se zde razily první stříbrné uherské groše. I dnes je Kremnica známá ražbou mincí. Ve Štátnej mincovni, která je nejstarší na světě, se dnes razí státní platidla, pamětní mince i medaile. Mincovna se nachází ne Štefánikově námestí. Hned vedle mincovny se nachází obchůdek, kde je možné zakoupit nejrůznější druhy Slovenských, ale i Československých platidel. K dispozici jsou také pamětní a příležitotné mince.

Kremnický hrad

Na opačném konci náměstí je pak muzeum, kde je v několika patrech rozsáhlá expozice věnovaná mincím, jejich ražbě a platidlům obecně.

Každého návštěvníka města zcela jistě zaujme již samotné Štefánikovo námestie díky venkovskému stylu budov, ale i travnatému porostu plochy náměstí.

Kostnice

Součástí této parkové úpravy náměstí je Trojiční sloup z 18. století. Zajímavá je i gotická radnice z 15. století. V Kremnici se zachovalo téměř celé opevnění s působivou Dolnou bránou, kterou se vchází do historického centra města. Hlavní dominantou města se však Mestský hrad, který rozhodně stojí za návštěvu. Vstupné činí 2,66 € a vztahuje se i na vstup do věže gotického kostela sv. Kataríny. Z ochozu je překrásný pohled nejen na celý komplex hradu, ale i na město samotné včetně Štefánikova námestia a také na Kremnické vrchy.

Z Kremnice vedla naše cesta vedla do dalšího historického města na středním Slovensku, do Banské Štiavnice. Z Kremnice jsme se vypravili zpět po silnici I/65 téměř do Žiaru nad Hronom, kde jsme se napojili na silnici dálničního typu I/50 ve směru na Zvolen. Asi po deseti kilometrech jsme odbočili vpravo na vedlejší silnici II/525 vedoucí do Banské Štiavnice.

** Banská Štiavnica je desetitisícové město ležící uprostřed Štiavnických vrchů a jeho význam umocňuje skutečnost, že je město zařazeno na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.

sousoší sv. Trojice

Původně báňská osada zde stála už v 10. století. Parkování v centru města je zpoplatněno. Musím přiznat, že se poměrně těžko po příjezdu do města orientuje, kde je nejvýhodnější zaparkovat, protože celé město je v kopcích, snad žádná ulice zde nevede po rovině, díky čemuž zde jsou křivolaké uličky plné zatáček. Přesto se nám podařilo výhodně zaparkovat v ulici A.Pecha, v jejíž horní části je parkování již bezplatné. Z tohoto místa byla nejblíže historická klopačka z roku 1684. Klepáním na dřevo se svolávali horníci do práce. Na ulici A.Kmeťa se nachází gotický kostel sv. Kataríny z 15. století s nárožní věží, která vznikla přestavbou gotického domu z 16. století. Nad kostelem se již nachází Námestie sv. Trojice, v jehož centru stojí unikátní barokní sousoší sv. Trojice. Jedná se o morový sloup, který byl postaven roku 1710 jako poděkování za ústup morové epidemie. V dolní části náměstí se naproti sobě nacházejí dvě informační centra. Je zde umístěno také

starý zámek

Banské muzeum s významnou mineralogickou expozicí a replikou báňské štoly. Honosnost domů na náměstí svědčí o bohatosti tohoto města v minulosti. Ještě v polovině 19. století byla Banská Štiavnica druhým největším městem na Slovensku a jedním z největších Uhrách. V roce 1878 zde žilo 19 000 obyvatel, tedy dvojnásobek dnešního počtu.

Pokud nad náměstím odbočíme vlevo, dostaneme se ke Starému zámku. Jeho dnešní podoba pochází z několika dostaveb a přestaveb. Původně zde stála románská bazilika, která však byla v 15. století obehnána zdí a

nový zámek

později z ní vznikla pevnost. Součástí hradu je kostel Panny Márie ze 13. století či rotunda sv. Michala. Pod hrozbou tureckých válek byl celý komplex později obestavěn a stala se z něho strážní pevnost. Celý komplex je možné shlédnout po zaplacení vstupného 3 Eura pro dospělou osobu, děti platí 1,5 Euro. K vidění jsou zde například kříže ze zrušených místních hřbitovů, ukázky uměleckých zámečnických prací či archeologické nálezy. Další dominantou města je Nový zámok ze 16. století, ve kterém se nachází další z expozic Slovenského banského muzea. Zámek byl původně postaven jako pevnost, která měla sloužit jako ochrana obyvatel Štiavnice před Turky. Třetí dominantou je kalvária z 18. století. Štiavnická kalvária patří k jedinečným barokním památkám na Slovensku. Jedná se o komplex 23 objektů, které představují galerii výtvarných děl s liturgickým tématem. Dostaneme se k ní pěšky z ulice Pod Kalváriou.

tzv. klopačka	kostel sv. Kataríny	tzv. Hellenbachův dům

starý zámek	Kříže z městských hřbitovů	starý zámek, v pozadí nový zámek

pěší zóna

Z Banské Štiavnice se vracíme zpět po silnici II/525 na dálniční silnici I/50, odkud pokračujeme směrem na Zvolen, kde najíždíme na rychlostní komunikaci I/66 vedoucí na ** Banskou Bystricu. I zde je parkování v centru města placené. Jelikož je však nedělní odpoledne, můžeme bez problémů zaparkovat na Vajnarského námestí, kde je parkování jinak zpoplatněno. Po velmi pěkně upravené pěší zóně na ulici Dolnej, přicházíme na Námestie SNP, které je centrem tohoto krajského města s téměř devadesáti tisící obyvateli. Toto náměstí má hned několik dominant.

budova muzea

Tou první je pomník padlým sovětským vojákům v období 2. světové války. Dále zaujme fontána či celkové osvětlení náměstí. Původně gotický Thurzův dům ze 16. století vyniká sgrafitovou fasádou. V objektu dnes sídlí Stredoslovenské muzeum. V horní části náměstí pak zaujme dvojvěžní kostel sv. Františka Xaverského s klasicistickou fasádou.

Hodinová veža

Z roku 1552 pak pochází barokní Hodinová veža, z jejíhož vrcholu je překrásný výhled na město. Vstupné na vežu je 20,- SK bez fotoaparátu, 50,- SK s fotoaparátem.

Na náměstí SNP pak navazuje Mestský hrad. Dominantou, která byla součástí hradu je pak gotický farní kostel Panny Marie, který se stavěl po etapách od 13. do 16. století. Pýchou kostela je oltář sv. Barbory z roku 1509 od Majstra Pavla z Levoče. Za farním kostelem stojí kostel sv. Kréta z 15. století, původně přistavěný k hradní zdi. Zbytky opevnění hradu jsou naznačeny přímo na dlažbě chodníku a návštěvník si tak může utvořit představu o rozsáhlosti a opevnění celého hradu.

fontána na náměstí	Mestský hrad

Mestský hrad	Pomník sovětským osvoboditelům na náměstí

Nedaleko od Banské Bystrice se nachází Zvolen, kam se vracíme po silnici I/66.

dům na pěší zóně

evangelický kostel

zámek

Kostol sv. Alžbety	Pohled ze zámku na město

Po prohlídce Zvolena odjíždíme po silnici I/50 přes Lučenec do Rimavské Soboty, kde hledáme ubytování. Ubytovacích možností není v této oblasti mnoho. Tato oblast Slovenska není příliš turisticky atraktivní a také pro velké množství obyvatel maďarské a zejména romské národnosti je složitá i domluva s místními obyvateli. Nakonec jsme se ubytovali v penzionu Dósa István na Okružní ulici. Cena za ubytování v roce 2004 činila 300,- SK za osobu a noc (v přepočtu 10 €). plus 50,- SK (1,65 €) za možnost parkování auta na oploceném pozemku, což jsme rádi využili vzhledem k velkému množství romské populace v oblasti. Telefon do penzionu je +421 475 623 381

Den čtvrtý Rimavská Sobota - Krásna Hôrka - Košice - Prešov - Svidník

Ráno jsme se nejprve vydali na prohlídku Rimavské Soboty.

Hlavné námestie

Kalvínský kostel

hrad Krásna Hôrka

Opouštíme Rimavskou Sobotu a po silnici I/50 jedeme přes Tornaľu a Rožňavu do Krásnohorského Podhradia, kde se nám již otevírá překrásný výhled na hrad ** Krásna Hôrka. Hrad je jedním z nejlépe dochovaných středověkých hradů na Slovensku. Vzniknul okolo roku 1320 jako sídlo šlechtické rodiny Bubákových. Roku 1817 hrad vyhořel, ale v letech 1903 až 1910 byl obnoven a vzniklo zde muzeum rodu Andrássiovců, které bylo zpřístupněno roku 1906. Zajímavostí muzea je skleněná ruka s mumifikovanými pozůstatky Žofie Serédyové. Parkování pod hradem je placené, vstupné do hradu činí 4,65 € za osobu, fotografování je zpoplatněno částkou 3,32 €.

Pokračujeme dále po silnici I/50 podél Slovensko-maďarských hranic do Košic. I zde je v centru města parkování placené. Zdarma jsme však zaparkovali na ulici Štúrově poblíž sportovní haly, což je od centra města vzdáleno asi 10 minut chůze. *** Košice jsou téměř čtvrtmiliónové krajské město, druhé největší město na Slovensku.

Dóm sv. Alžběty

Roku 1369 se Košice stávají prvním evropským městem s vlastním erbem. Až do počátku 15. století zažívají Košice nebývalý rozkvět. V okolí města byly výnosné vinice, dařilo se obchodům i řemeslům, započala výstavba Dómu sv. Alžběty a byly dokončeny městské hradby. V 16. století však město zachvátil ničivý požár. Poté nastala výstavba renesančního města. V roce 1945 zde byl podepsán Košický vládní program, politický dokument o poválečném uspořádání Československa.

Ústřední dominantou Hlavného námestia je dóm sv. Alžběty. Stojí na nejširším místě náměstí a s jeho výstavbou se započalo roku 1380 v místě staršího kostela. Je pětilodní stavbou, přičemž severní loď má impozantní výšku 59 metrů. Velkolepý je také dvoukřídlý hlavní oltář sv. Alžběty z 15. století, který je jedním z největších v Evropě.

Divadlo Janka Borodáča

Věž kostela je přístupná veřejnosti. Vedle dómu stojí středověká zvonice Urbanova veža ze 14. století, na opačné straně pak gotická kaple sv. Michala ze 14. století. Velmi rušno je však v okolí zpívající fontány před budovou Divadla Janka Borodáča.

Zajímavá je také Immaculata, morový sloup se souborem barokních soch. Ten byl postaven na místě někdejšího popraviště v letech 1722 - 1723. Jde o morový sloup Neposkvrněné Panny Marie, okolo jsu sochy světců. Středem celé severní části náměstí protéká vkusně upravená strouha, celé náměstí pak protínají tramvajové koleje zakomponované při dlažbě pěší zóny jako vzpomínka na dobu, kdy tudy projížděly tramvaje.

morový sloup

Zajímavé stavby zdobí také obvod náměstí. Jednou z nich je jezuitský klášter a kostel, který byl postaven v letech 1671 až 1684 podle vzoru Vignolova kostela II Gesů v Římě. Jedná se o nejcennější barokní objekt v Košicích. Na jeho místě stál původně Královský dom, což bylo sídlo královské komory. Jednou z nejstarších památek města je Dominikánský kostel s klášterem ze 13. století v západní části centra města. Na náměstí se také nachází tržnice, kde je možno nakoupit levně čerstvé ovoce a zeleninu.

Hlavné námestie		Jezuitský kostel		Dóm sv. Alžbety

Divadlo Jánka Borodáča	pěší zóna	Zeleninový trh

Kostel sv. Mikuláša

Po dálnici D1 odjíždíme z Košic do nedalekého Prešova. Téměř stotisícové krajské město ** Prešov je metropolí Šariše. Parkování  v centru Prešova je zpoplatněno, zdarma jsme však zaparkovali v Záhradnej ulici, která je 10 minut chůze od centra města. Městské výsady získal Prešov již roku 1299.

Neptúnova fontána

Centrum města tvoří Hlavná ulica, jejíž severní část tvoří náměstí s pěší zónou. Dominantou celého náměstí je pak gotický kostel sv. Mikuláša ze 14. století. Z honosných měšťanských domů na náměstí stojí za zmínku zejména Rákocziho palác, který vzniknul v 16. století přestavbou starších budov na reprezentační sádlo velmože Zikmunda Rákocziho. Dnes zde sídlí vlastivědné muzeum. Vyhledávaná je také Neptúnova fontána v parku uprostřed náměstí. V jižní části náměstí se nachází řeckokatolická katedrála sv. Jána Krstiteľa spolu se sídelním palácem biskupa této církve z 18. století. Komplex doplňuje Řecko-katolická bohoslovecká fakulta.

Hlavná ulica	Hlavná ulica

Z Prešova vedla naše cesta po silnici I/18 směrem na Vranov nad Ťoplou, ze které jsme po patnácti kilometrech odbočili na silnici I/73 na Svidník.

Muzeum ukrajinskej dediny

Muzeum ukrajinskej dediny	Muzeum ukrajinskej dediny

Muzeum ukrajinskej dediny	Pomník osvoboditelům

Ze Svidníku pokračujeme po silnici I/77 směrem na Bardejov, kde hledáme ubytování. Dva penziony se nachází v obci Dlhá Lúka, kde byla v roce 2004 v obou penzionech poblíž hlavní silnice cena za osobu a noc 300,- SK za osobu a noc (v přepočtu 10 €). Součástí vybavení je vlastní sociální zařízení, televize i kuchyňský kout.

Den pátý Bardejovské kúpele – Bardejov – Spišský hrad – Spišská kapitula – Levoča - Ždiar

Kolonáda

Ráno vyrážíme směrem na * Bardejovské kúpele. Před vjezdem do samotné lázeňské oblasti je velké placené parkoviště. Za osobní auto se zde v roce 2004 platilo 20,- SK (v přepočtu 0,66 €) za každou započatou hodinu. Celá oblast je obklopena lesy a máme zde možnost načepovat si do přinesené nádoby minerálku, která je však s velkým obsahem železa a k pití je pouze několik málo hodin po načepování. Vodou ze 17 léčivých pramenů se zde léčí zvláště nemoci trávicího ústrojí. Lázně existují již od 18. století. Mezi lázeňskými hosty byla i královna a císařovna Alžběta nazývaná Sisi, která zde má postaven pomník. Většina lázeňských objektů zde pochází z 19. či první poloviny 20. století. Novější je jen objekt kolonády a lázeňského domu Ozon. V areálu se nachází Múzeum šarišské dediny, které je nejstarším skanzenem na Slovensku. Ten je veřejnosti přístupný již od roku 1965. V areálu se nachází obytné, technické i sakrální stavby z 19. a 20. století. Vstupné činí 1,5 Euro pro dospělého, 1 Euro pro děti.

Městská radnice

Poté jsme se již vypravili do samotného *** Bardejova. Parkování v centru města je placené, zdarma jsme auto zaparkovali v ulici Kellerova. Odtud je to již asi 5 minut do centra města. Centrum města tvoří Radničné námestie. O významu a půvabu města svědčí skutečnost, že od roku 2001 se město nachází na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.

Celé náměstí je obestavěno zrestaurovanými měšťanskými domy s typickými vysokými štíty.

Kostel sv. Egídia

Uprostřed rozlehlému náměstí vévodí městská radnice ze 16. století. Dnes její budova slouží jako muzeum. Další dominantou Radničného námestia je monumentální gotický kostel sv. Egídia. Trojlodní bazilika v sobě skrývá 11 gotických křídlových oltářů a mnoho dalších předmětů vysoké umělecké hodnoty. Mohutná věž kostela je přístupná veřejnosti. Za farním kostelem stojí renesanční budova bývalého humanistického gymnázia ze 16. století, která byla jedním z pilířů tradičně vyspělého školství v Bardejově.

V jižní části náměstí se nachází turistické informační centrum, ulicí Františkánov se dostaneme k původně gotickému kostelu a klášteru františkánů z 15. století. Zajímavostí města je poměrně slušně zachovalé městské opevnění. To se začalo stavět již ve 14. století a z původních 24 bašt se dodnes dochovalo 11, dalších devět bylo obnoveno.

bývalé humanistické gymnázium	vysoké štíty měšťanských domů	Radničné námestie

Z Bardejova pokračuje naše cesta po silnici II/545 a I/18 zpět do Prešova, přes který projedeme směrem na Levoču stále po silnici I/18, která po 18 kilometrech za Prešovem přechází v dálnici D1. Raritou je zde pětikilometrový dálniční tunel Branisko, který vyúsťuje těsně u Spišského podhradia, kde odbočíme k Spišskému hradu.

Spišský hrad

katedrála sv. Martina

Opouštíme Spišský hrad a míříme jen o několik málo kilometrů dále přes Spišské podhradie, které je osídleno především obyvateli romské národnosti. Našim cílem je Spišská kapitula, která je podobně jako Spišský hrad zapsaná na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Parkování je možné přímo v areálu KApituly a to zcela zdarma.** Spišská kapitula si svou funkcí a bohatou náboženskou historií zaslouží přirovnání k Vatikánu. Kapitulské probošství zde zahájilo svou činnost již v roce 1198. Roku 1245 byla zahájena výstavba pozdněrománské trojlodní katedrály sv. Martina se dvěma věžemi. Zajímavostí katedrály je zejména netradiční světská nástěnná malba z roku 1317 s motivem korunovace Karla Roberta za uherského krále. Na biskupství byla Kapitula povýšena roku 1776. Celé toto církevní městečko bylo ve 13. století obehnáno opevněním. Současná podoba opevnění se dvěma bránami pochází ze 17. století. Zajímavostí jsou také zachovalé domečky kapitulských kanovníků, které tvoří jedinou uličku ve městě. Z horní části ulice je zajímavý výhled na Spišský hrad.

Ze Spišského podhradia se vracíme zpět na silnici I/18 ve směru na Levoču. Po dvou kilometrech však máme možnost občerstvit se minerální vodou, která vyvěrá při silnici v místě nazývaném Sivá Brada. Minerálka je chuťově dobrá a svou trvanlivostí lepší než ta z Bardejovských Kúpelí.

radnice

zvonice

Ždiar

Z Levoči jsme pokračovali dále po silnici I/18 na Poprad a dále pak po silnici II/534 na Smokovce, kde jsme odbočili vpravo na silnici II/537 směrem na Tatranskou kotlinu, kde jsme odbočili vlevo na silnici I/67, po které jsme dojeli do Ždiaru, což je

ubytování ve Ždiaru

malebná obec v Belianských Tatrách. Zde jsme nalezli ubytování v v privatu čp. 302, jehož majitelem je pan Šilon Jan. Nocleh nás v roce 2004 přišel na 200,- SK za osobu (dnes by to bylo 6,6 Euro). Součástí vybavení bylo sociální zařízení a společná kuchyňka. Telefon přímo na privát je +421 524 498 295. Po ubytování jsme se vydali prohlédnout si obec ** Ždiar, která se stala na pět nocí naším domovem. Velkou většinu staveb v obci tvoří dřevěné domy s udržovanou folklorní tradicí. Impozantní je soulad architektury s panoramatem Belianských Tater. Obec je obydlená od 16. století, v současnosti zde žije 1300 obyvatel. V obci se nachází řada lyžařských vleků, je to ideální výdchodisko nejen pro turistiku, ale i pro lyžování. Je zde řada obchodů, škola, ale i muzeum. Najít zde ubytování není vůbec žádný problém. Snad proto, že ubytování je zde nabízeno téměř v každé chalupě, se Ždiatu v minulosti přezdívalo "největší hotel na Slovensku."

Den šestý Kežmarok – Dunajec – Spišská Sobota – Poprad

radnice

Ráno jsme se probudili do deštivého rána. Záhy se však začalo vyjasňovat, takže jsme vyrazili po silnici I/67 přes Spišskou Belou do Kežmaroku. Parkování v centru *** Kežmaroku s více jak 17 tisíci obyvateli je placené. Zdarma je možné parkovat poblíž pošty nedaleko ulice M.Lányho, která je od centra města vzdálená 5 minut chůze. Město vzniko roku 1269 spojením slovanských a němeké osady,

drevěný artikulárny kostol

v 15. století se stal královským svobodným městem. Již v minulosti byl Kežmarok velmi živým městem. V 15. až 19. století zde existovalo až 40 řemeslnických cechů.

Za pozornost stojí Bazilika sv. Kríža, která patří svými rozměry mezi největší na Spiši. Vedle kostela se nachází zvonice, která je považována za nejstarší na Slovensku. Tím, co by si žádný návštěvník neměl rozhodně nechat ujít, je dřevěný artikulárny kostol z roku 1717. Unikátní sakrální stavba byla postavena během jediného roku pouze ze dřeva bez použití jediného kousku kovu. Dřevěný je i jeho interiér s překrásnými malbami a cennými varhanami. Vstupné ve výši

zvonice

2 € pro dospělého a 1 € pro dítě platí také do sousedního novějšího evangelického kostela z roku 1898 v tureckém stylu. Zejména dřevěný artikulárny kostol rozhodně stojí za návštěvu.

Centrum města tvoří Hlavné námestie, poblíž kterého se nachází Kežmarský hrad. Ten byl postaven v roce 1462 jako městská pevnost. Mezi hradem a městem vládlo dlouhé neutichající nepřátelství. Z tohoto důvodu se mohutné opevnění hradu nachází i ze strany města. Na denním pořádku tak byly pouliční boje a rabování. Teprve až v roce 1720 se Kežmarští dočkali vítězství. Hrad však nedobyli, ale radši ho koupili. Dnes je v hradě umístěné muzeum věnované historii hradu i města. Za pozornost stojí také Starý trh, který nalezneme hned vedle hradu. Základy zde stojících domů totiž pocházejí ze 13. století a jsou považovány za nejstarší v Kežmarku.

Domy na náměstí		Hrad

Evangelický kostel	Hrad

Starý trh	Hrad

plavba po Dunajci

Z Kežmaroku vedla naše cesta po silnici I/67 do Spišské Belé a dále pak po silnici II/542 do Spišské Staré Vsi a do Červeného Kláštora. Odtud vyplouvají pltě na cestu po řece ** Dunajec na území Pieninského národného parku. Na tomto území byl vytvořen vůbec první Mezinárodní přírodní park v Evropě. Stalo se tak roku 1932.

Hlavní stanoviště, odkud vyrážejí pltě je asi kilometr před Červeným Kláštorom, kde je parkování zdarma. Pokud se však budete z výstupního místa vracet pěšky, doporučujeme vzhledem ke vzdálenosti na pltě nasednout přímo v Červenom

na konci plavby se pltě rozeberou

Kláštoru, kde je stanoviště pltí poblíž hradu. Cena jízdného je stejná z obou stanovišť a činí 9,- € za osobu. Plavba trvá přibližně 70 až 80 minut. Parkovat je možné přímo naproti hradu, parkování je však placené..

Trasa je dlouhá 9 km. V průběhu plavby je z unikátních vorů vidět nádherná scenérie Pieninského národného parku, včetně skalního útvaru Tri koruny.

Tri koruny

V průběhu plavby pltníci seznamují cestující s okolní krajinou, kladou jim nejrůznější hádanky a vypráví nejpodivnější příhody například o sedmi zkamenělých mniších. Ačkoliv pltě provozují na slovenském území celkem tři společnosti, při zpáteční cestě je zcela jasně patrné, že polští pltníci provozují plavidel daleko více. Plavba končí nedaleko obce Lesnica. Odtud je možné se nazpět vrátit pěšky po poměrně kvalitní naučné stezce s deseti zastaveními, vedoucí podle řeky nebo použít jízdní kolo, které je možné si zde vypůjčit, či využít cesty kočárem taženým koňmi. Pltě se na konci plavby rozeberou na pět malých loděk, naloží se na nákladní auto a po silnici putují zpět na místo začátku plavby, kde se pltě opět smontují. Občas však může dojít k tomu, že se plť během plavby rozloží a cestující končí v chladné vodě Dunajce. A to není pouze můj výmysl, ale tuto situaci jsem měl možnost vidět na vlastní oči zachycenou na videokameře jednoho známého, který takto skončil. Tok Dunajce tvoří Slovensko - Polskou hranici v délce dvaceti kilometrů.

Plavba po Dunajci	Plavba po Dunajci

kostol sv. Juraja

Po projížďce na lodičkách jsme se navrátili zpět po silnici II/542 a pak I/67 do Kežmaroku a dále do Popradu. Ještě před příjezdem do samotného Popradu je možné odbočit z hlavní silnice vpravo do ** Spišské Soboty. Poté přijedeme na náměstí této okrajové části Popradu, kde jako kdyby se zastavil čas. Tato část si zachovala svůj středověký vzhled, což inspirovalo mnohé filmaře pro natočení scén několika historických filmů. Spišská Sobota byla v minulosti centrem obchodu s tovarem od Baltu až po Středozemní moře.

vysoké štíty domů

Náměstí je lemováno měšťanskými domy z 15. až 17. století s typickými vysokými šindelovými střechami, dřevěnými okapy bez svodů. Uprostřed náměstí je pak kostel sv. Juraja ze 13. století se vzácnými gotickými křídlovými oltáři. Hlavní oltář z roku 1516 je dílem Majstra Pavla z Levoče. Bez zajímavosti není ani renesanční zvonice či barokní sloup. Díky svému architektonickému vzhledu je Spišská Sobota od roku 1950 Městskou památkovou rezervací.

kostol sv. Juraja	vysoké štíty domů	vysoké štíty domů

námestie sv. Egídia

Poté jsme se ze středověku posunuli zpět do současnosti, když jsme se vydali do Popradu. Parkování i zde je placené. * Poprad je více jak padesáti tisícové město, které je vstupní bránou do Vysokých Tater. První písemná zmínka o městě pochází z roku 1256.

Centrem města je Námestie sv. Egídia se dvěma kostely a renesanční zvonicí. V interiéru raněgotického kostela sv. Egídia ze 13. století se zachovaly vzácné středověké nástěnné malby z 15. století. Na jedné z nich použil neznámý malíř panorama Vysokých Tater.

námestie sv. Egídia	námestie sv. Egídia	Evangelický kostel se zvonicí

Z Popradu se již vracíme zpět do Ždiaru, kde jsme ubytování.

Den sedmý Tatranská Lomnica – Skalnaté pleso – Zamkovského chata – Hrebienok – Sliezsky dom – Starý Smokovec

Ráno jsme se vypravili na první tatranskou túru. Autem jsme dojeli do Tatranské Lomnice, kde jsme zaparkovali. Parkování je v celé oblasti města Vysoké Tatry placené. Parkování osobního auta stojí zhruba 5 Euro za den.

kostelík ve Starém Smokovci

Město *** Vysoké Tatry bylo vyhlášené 1.ledna 1999 a sídlí ve Starém Smokovci. Jeho součástí jsou tatranské osady Podbanské, Štrbské Pleso, Vyšné Hágy, Nová Polianka, Tatranská Polianka, Tatranské Zruby, Nový Smokovec, Starý Smokovec, Horný Smokovec, Hrubý Smokovec, Dolný Smokovec, Dolný Smokovec, Tatranská Lesná, Tatranská Lomnica, Tatranské Matliare, Kežmarské Žlaby a Tatranská Kotlina. V čele města Vysoké Tatry stojí primátor a není bez zajímavosti, že tato obec je svou rozlohou největší na Slovensku. Velehory Vysoké Tatry jsou jednoznačně turisticky nejatraktivnější oblastí Slovenska. Bylo prý spočítáno, že na jejich území se nachází 581 štítů, věží, kup, bašt, rohů, zubů a jiných skalních vyvýšenin. Nejvyšším vrcholem je Gerlachovský štít s nadmořskou výškou 2655 m.n.m., dále se zde pak nachází dalších 25 vrcholů převyšující výšku 2000 m.n.m. Na třetí nejvyšší vrchol Lomnický štít (2634 m.n.m.) je možné se dostat lanovkou, nejvyšší turisticky přístupné místo jsou Rysy (2499 m.n.m.). Na území velehor se nachází přes sto ples, která jsou ledovcového původu.

tatranská električka

Největším a zároveň nejhlubším je Hincovo pleso v Mengusovské dolině s rozlohou 20 ha a maximální hloubkou 53 m. Tatranská turistika se v Tatrách zrodila již v 16. století. Nejstarší tatranskou osadou je Starý Smokovec, který byl založen v roce 1793. Nejvýznamnějším dopravním prostředkem v Tatrách se stala železnice. V roce 1895 byla zprovozněna trať mezi Veľkou Lomnicí a Tatranskou Lomnicí, o rok později bylo do provozu uvedeno spojení ozubenou železnicí mezi Štrbou a Štrbským Plesem. V roce 1912 byla vybudována elektrifikovaná železnice mezi Popradem, Starým Smokovcem a Tatranskou Lomnicí, resp. Starým Smokovcem a Štrbským Plesem. V roce 1908 byla dána do provozu pozemní lanová dráha ze Starého Smokovce na Hrebienok a od roku 1940 jezdí lanovka z Tatranské Lomnice na vrchol Lomnického Štítu.

A právě tato lanová dráha byla našim prvním cílem tohoto dne. Dnes jezdí z Tatranské Lomnice na Skalnaté pleso moderní kabinková lanovka s mezistanicí Štart. Délka prvního úseku z Tatranské Lomnice na Štart je 1706 metrů, s výškovým rozdílem 269 metrů, druhý úsek na

kabinka lanovky stoupá na Lomnický štít

Skalnaté pleso měří 2002 metrů a výškový rozdíl je 599 metrů. Cena jednoduché jízdenky na Skalnaté pleso je 8 €, zpáteční jízdenka stojí 11 € (Ceny platné pro sezónu 2009). Ačkoliv jsou v mapách často zakresleny směrem na Skalnaté pleso dvě lanové dráhy, v provozu je pouze jedna a sice ta, která  má svou dolní stanici nedaleko hotelu Morava a penzionu Horec ( její dolní stanice je západním směrem od té stávající). Každá kabinka pojme 4 osoby, odbavení cestujících se děje elektronicky a v případě jízdy na Skalnaté

Skalnaté pleso

pleso z kabiny na přestupní stanici Štart nevystupujte. Během dvaceti minut se již nacházíme ne ** Skalnatém plese ve výšce 1751 m.n.m. Zajímavostí je, že kvůli trhlinám na dně plesa, je plocha Skalnatého plesa zavodněna pouze v jarním období, v létě je pleso vyschlé. Nachází se zde také Observatoř Astronomického ústavu SAV, kabinková visutá lanová dráha na Lomnický štít.

Observaoř na Skalnatém plese

Na vrcholu štítu se nachází nejvýše položená meteorologická stanice v republice. Nutno dodat, že na vrchol je možné se dostat pouze touto lanovkou a pobyt je zde limitován dvaceti minutami do příjezdu další kabinky lanové dráhy. Je možné si tudíž zakoupit pouze zpáteční jízdenku.

Naše cesta vedla po tzv. Tatranské magistrále. Její trasa je značena červenou turistickou značkou a v délce sedmdesáti kilometrů prochází celými Tatrami. Její původní trasa

Slavkovský štít z Lomnické vyhliadky

prošla dvěma úpravami. V roce 1978 se zkrátila o 19 km uzavřením oblasti Belianských Tater. Druhá úprava stezku naopak prodloužila o jižní úpatí Vysokých Tater. Na západě začíná v ústí Jalovecké doliny, na východě končí u Veľkého plesa v Dolině Kežmarském Bidlem vody. Ideální doba pro absolvování celé její trasy je 4 až 5 dní. Chodník Tatranské magistrály byl v oblasti Skalnatého plesa postaven v letech 1931 – 1932.

Zamkovského chata

Naše cesta vede ze Skalnatého plesa na Zamkovského chatu. Cesta velmi klidně klesá po kamenitém chodníku. Na ukazatelích je čas na její projití udáván jako 50 minut, ale přiznám se, že jsme trasu šli o něco déle, asi jednu hodinu. Délka trasy je necelé tři kilometry. Asi půl kilometru před samotnou Zamkovského chatou se nachází Lomnická vyhliadka, odkud je překrásný výhled na Prostredný hrebeň a hřeben Slavkovského štítu. Zamkovského chata se nachází ve výšce 1475 m.n.m. a je otevřená celoročně. Naleznete zde restauraci s dobrým občerstvením, ale i ubytování. Odtud je možné se vydat dále na Téryho chatu a Pat spišských ples. Naše cesta však pokračovala k Rainerově chatě, která je nejstarší horskou chatou ve Vysokých Tatrách. Cesta ze Zamkovského

cesta k Velickému plesu

chaty sem trvá asi 30 minut a mírným klesáním jsme ušli asi 1,5 km. Asi po čtvrt hodině jsme došli na Hrebienok, který je horní stanicí pozemní lanové dráhy ze Starého Smokovce. Z Rainerovej chaty je to sem asi 1 km. Zde je možné se občerstvit ve zdejším horském hotelu.

Dále pokračujeme po Tatranské

Velické pleso a Sliezsky dom

magistrále až na Slezský dom a k Velickému plesu, které se zde nachází. Cesta z Hrebienku sem trvá něco málo přes dvě hodiny a měří asi 6 km. Celou cestu stoupáme do kopce. Po dvaceti minutách dorazíme na rozcestí, odkud se odděluje cesta na Slavkovský štít a do Starého Smokovce. Prvních tři čtvrtě hodiny stoupáme lesem, tudíž je cesta poměrně nudná. Zajímavou začíná být až vystoupáme na úroveň kosodřeviny. Tehdy se nám otevírají výhledy do údolí zejména na Starý Smokovec, ale i na

Velický vodopád

Poprad a Svit. Asi po půldruhé hodině chůze se nám začíná otevírat výhled na masiv Gerlachovského štítu a později i na samotný horský hotel Sliezský dom. Hotel spolu s ** Velickým plesem leží ve výšce 1670 metrů nad mořem přímo pod vrcholem Gerlachovského štítu. Nádherný je zde zejména pohled na Velický vodopád a pleso samotné. Překvapivé jsou také příznivé ceny za občerstvení v restauraci Sliezského domu, ale ani ubytování zde není na vysoko položený horský hotel vysoké. Cena za osobu a noc je zde 340 SK,-.

Odtud naše cesta pokračovala z kopce až do Starého Smokovce. Délka cesty je 5 kilometrů a dá se projít pohodlnou chůzí za dvě hodiny. Celou cestu klesáme z kopce a lesem, tudíž není cesta vůbec zajímavou. Pro cestu zpět do Tatranské Lomnice jsme použili tzv. električky, tedy Tatranské elektrické železnice (TEŽ), jejíž moderní úzkorozchodné soupravy připomínající nové moderní vozy pražského metra, pohodlně dopravují turisty mezi Štrbským plesem, Popradem a Tatranskou Lomnicí. Ceny jízdenek jsou poměrně nízké. Za jízdenku ze Starého Smokovce do Tatranské Lomnice, což je asi 8 km, jsme zaplatili 20,- SK v roce 2004, podle ceníku z roku 2009 je cena 0,64 €. Četnost spojů TEŽ je poměrně velká, dá se obecně říci, že soupravy jezdí v intervalu 30 až 45 minut. Je nutné však upozornit, že vzhledem k členitosti terénu i úzkému rozchodu je rychlost jízdy poměrně malá. Po příjezdu do Tatranské Lomnice jsme odjeli autem zpět do Ždiaru.

Statistika túry:          Skalnaté pleso (1751 m.n.m.) – Zamkovského chata (1475m.n.m.) – Hrebienok (1285 m.n.m.) – Sliezsky dom (1670 m.n.m.) – Starý Smokovec (1010 m.n.m.) :  16,5 km, 6 hodin.

Den osmý Štrbské pleso - Popradské pleso

Probudili jsme se do deštivého rána. Záhy však déšť ustal a tak jsme se autem vypravili do Tatranské polanky, kde se dá poblíž nádraží parkovat bezplatně. Odtud jsme pokračovali električkou na Štrbské pleso.

Štrbské pleso

Trasu dlouhou asi 12 km ujede souprava TEŽ zhruba za půl hodiny. Cena zpáteční jízdenky v roce 2004 činila 40,- SK za osobu (podle ceníku z roku 2009 je cena jednoduché jízdenky jedním směrem 0.64 €. Nejprve jsme si prohlédli samotné  * Štrbské pleso, které je zaplněné turisty, ale především stánkaři nabízejícími všechno možné. Štrbské pleso je nejvýše položenou horskou osadou na Slovensku. Leží ve výšce 1355 m.n.m. Samotné jezero o rozloze 19,76 ha a maximální hloubce 20 m je druhé největší ve slovenské části Tater. Osada s jezerem leží v Mlynické dolině, kde se nachází také chátrající lyžařský „Areál snů“ se dvěma skokanskými můstky, vybudovaný v roce 1970 pro Mistrovství světa v letech na lyžích.

Pomalu opouštíme Štrbské pleso a vydáváme se po červené značce, která je součástí Tatranské magistrály.

Mengusovská dolina cestou na Popradské pleso

Jdeme směrem na Popradské pleso, kam nás dovede naučný chodník v délce 4,5 km a cesta nám trvala zhruba půldruhé hodiny. Vede do mírného kopce, první polovina cesty vede lesem, druhá polovina pak pokračuje po kamenném chodníku podél kleče, odkud jsou krásné výhledy na Popradský hřeben s vrcholem Vysoká. Název magistrála je zde opravdu na místě, protože tato turistická cesta je hodně frekventovaná. Nejinak je tomu přímo u ** Popradského plesa (1404 m.n.m.). Pleso leží v Mengusovské dolině. Jelikož je jedním z mála „zarybených“ ples, bývalo v minulosti nazýváno Rybím

Popradské pleso

plesem. Dvě původní chaty, které stály u plesa vyhořely, roku 1892 byla postavena třetí chata, která sloužila do roku 1961, kdy byla otevřena nová turistická Chata pri Popradskom plese s celoročním provozem. Naleznete zde ubytování i restauraci.

Od Popradského plesa je možné pokračovat k Hincovu plesu nebo dále po Tatranské magistrále na Batizovské pleso a Slezský dom. Naše kroky však vedou po žluté turistické značce k Symbolickému cintorínu. Sem dorazíme

Symbolický cintorín

asi po deseti minutách chůze po cestě dlouhé asi 0,5 km. ** Symbolický cintorín byl založen v roce 1934 malířem Otakarem Štáflem v lipovém háji nedaleko Popradského plesa. Jsou zde symbolické náhrobky obětí hor, které zahynuly ve Vysokých Tatrách. Je zde řada zajímavých dřevěných křížů, které jsou dílem lidového řezbáře.

Dále jsme pokračovali po žluté značce, která po několika stech metrech dorazila na modrou turistickou značku vedoucí k zastávce TEŽ Popradské pleso, my však vyrazíme směrem vpravo, po 300 metrech jsme odbočili vlevo na zelenou turistickou značku, která vedla na Štrbské pleso, kam jsme střídavě cestou do kopce a z kopce zhruba za půldruhé hodiny dorazili. Na Štrbské pleso se lze dostat nejen električkou TEŽ, automobilem po zaplacení parkovného, které v roce 2004 činilo 160,- SK na den (v přepočtu dnes 5,3 €), ale také „zubačkou“ ze Štrby. Cena zpáteční jízdenky byla v roce 2004 60,- SK. Dnes stojí jednoduchá jízdenka ze Štrby na Štrbské pleso 0,96 €. My jsme se však vydali zpět električkou do Tatranské Polanky, odkud jsme autem pokračovali zpět do Ždiaru.

Statistika túry:          Štrbské pleso (1355 m.n.m.) – Popradské pleso (1494 m.n.m.) – Symbolický cintorín (1525 m.n.m.) – Štrbské pleso (1355 m.n.m.) : 9 km, 2h 45 minut

Den devátý Prielom Hornádu – Kláštorisko – Podliesok – Spišská Nová Ves

Tentokrát jsme zamířili na výlet do Slovenského ráje. Ze Ždiaru jsme vyrazili po silnici I/67 přes Spišskou Belou do Kežmaroku a dále po silnici II/536 přes Vrbov na hlavní silnici I/18 vedoucí z Popradu do Levoči, ze které odbočíme ve Spišském Štvrtku vpravo na silnici vedoucí do Hrabušic. Kousek na Hrabušicemi se nachází parkoviště, které je na hranici Slovenského ráje. Parkování zde stojí 3,5 € za den. Vstupné do Slovenského ráje je 1,50 € pro dospělé a 0,50 € za dítě na den.

žebřík

Turistické stezky vedoucí oblastí ** Slovenského ráje jsou atraktivní díky výstupům po žebřících a použitím dalších technických pomůcek často v bezprostřední blízkosti vodopádů. Zároveň jsou cesty náročné pro méně zdatné turisty. Naše trasa vedla Prielomem Hornádu. Nejprve jsme prošli kolem autokempu Podliesok, kde lze sehnat pohodlné ubytování ať už s vlastním stanem či ve vybavených dřevěných chatkách.

stupačky

Dále pokračujeme asi patnáct minut po nezajímavé části po okraji lesa, až se dostaneme k Hornádu, kde se nachází další vstup do parku.

Celou cestu podél Hornádu naše cesta vede lesem, mnohá místa je však nutné zdolat pomocí stupaček přibitých na skále a pomocí řetězů, kdy se pod námi nachází několikametrový sráz s korytem řeky Hornád. Celá tato trasa je pouze jednosměrná, zpět se jít nedá. Nejprve cesta vede po levém břehu Hornádu, po půlhodině se po reťazovém

Vodopád v Kláštorskej roklině

mostě dostaneme na pravý břeh. Po zdolání několika žebříků a stupaček přicházíme na rozcestí, odkud je možné pokračovat dále podél Hornádu až k Letanovskému mlýnu. Je však předem nutno případné turisty upozornit na velké cikánské ghetto v Letanovcích. Podle očitých zkušeností některých mých známých bedlivě upozorňuji, že není radno se do těchto míst vydávat v menších skupinách nebo dokonce ve dvojicích !!! Jsou známy případy nejen přepadených a okradených turistů v těchto místech, ale dokonce případ polského turisty, který přepadení romskými obyvateli Letanovců zaplatil životem !!! Je možné však pokračovat i klášterskou roklí na Kláštorisko.

Kláštorisko

A možnosti jsou hned dvě. Je možné pokračovat po žluté turistické značce, která vede lesem nebo po zelené značce, která nás na Kláštorisko dovede korytem potoka, kde máme možnost vidět několik vodopádů, stoupáme po žebřících, v jednom místě nechybějí ani stupačky. Tato cesta je podle mého názoru zajímavější. Obě cesty však vedou prudce do kopce, na Kláštorisko je to asi tři čtvrtě hodiny chůze.

Zvolili jsme zajímavější zelenou turistickou značku. Po necelé hodině jsme dorazili na * Kláštorisko. Kromě turistické chaty se na vrcholu nacházejí zbytky kartuziánského kláštera ze 12. století. Po malém odpočinku a občerstvení pokračujeme dále po červené značce zpět do Podlesku. Cesta vede nejprve asi patnáct minut do kopce, poté klesáme lesem půldruhé hodiny, kdy přicházíme na Podlesok, kde naše cesta končí.

Statistika túry: Podlesok – Hrdlo Hornádu - Prielom Hornádu – Kláštorisko – Podlesok : 13 km ,  4 hodiny

Naše cesta dále pokračovala zpět na Spišský Štvrtok, kde jsme se napojili na silnici II/536 a pokračovali směrem na Spišskou Novou Ves.

Reduta

radnice a evangelický kostel

	Muzeum

Po prohlídce Spišské Nové Vsi se vracíme zpět do Ždiaru. Cestou se však stavujeme na chutnou večeři v kolibě v obci Tatranská Kotlina.

Den desátý Dobšinská ľadová jaskyňa – Svätý Kríž – Lúčky – Vlkolínec- Zuberec

Ráno již opouštíme oblast Vysokých Tater. Ze Ždiaru vyrážíme po silnici I/67 směrem na Spišskou Belou, za Tatranskou Kotlinou však odbočujeme doprava na silnici II/537 do Starého Smokovce.

Pokladna

Dobšinská ľadová jaskyňa

Odtut pokračovala naše cesta zpět do Popradu a dále po silnici I/18 přes Svit a  po dálnici D1 do Liptovského Mikuláše.

kostel Svätý Kríž

travertinový vodopád

Odtud jsme sále pokračovali zpět na Liptovský Mikuláš a dále po dálnici D1 směrem na Ružomberok. Na konci dálnice je odbočka na obec Ivachnová a dále na obec Lúčky. ** Lučky jsou lázeňské městečko, jehož raritou a turistickou atrakcí je Lučanský vodopád, který svými travertinovými stupni vypadá jako Plitvická jezera.

Dále naše cesta pokračovala na Ružomberok a dále po silnici I/59 směrem na Banskou Bystricu. Asi po pěti kilometrech je odbočka vpravo na obec Vlkolínec.

osada Vlkolinec

Cesta se dále klikatí kopcovitým terénem a asi po deseti minutách přijíždíme do *** Vlkolínce. Tato horská osada na úpatí Velké Fatry  spadá administrativně pod Ružomberok. Především je však zapsána na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Obec je dokonale dochovaným souborem staveb lidové architektury. Zajímavostí však je, že se nejedná o žádný skanzen. Je to obec, kde normálně žijí lidé. Funguje zde penzion, konzum a další služby. Lidová architektura v obci byla zrekonstruována a zakonzervována. První zmínka o obci pochází z roku 1376. Dodnes se zde dochovalo 45 objektů lidové architektury.

Kostelík v Zuberci

Naše cesta dále pokračovala zpět do Ružomberka a dále po silnici I/59 směrem na Dolný Kubín, přes Oravský Podzámok, odkud jsme si prohlédly Oravský hrad až do obce Podbiel. Zde jsme odbočili vpravo na silnici II/584, která nás dovedla přes Habovku

ubytování v soukromí

do Zuberce, který se stal naším domovem na následující tři dny. Ubytování jsme nalezli přímo v obci v penzionu pana Štefana Škardy, Zuberec 182, telefon: +421 435 395 252, +421 907 544 723. Zařízení je na velice vysoké úrovni, měli jsme k dispozici kuchyňský kout vybavený veškerým nádobím, rychlovarnou konvicí, sporákem, ledničkou, koupelnou s WC a barevnou televizí se satelitní televizí a příjmem českých televizních programů. To vše v novostavbě, která je určena pouze pro ubytování turistů. Cena za ubytování v roce 2004 byla 225,- SK za osobu a noc (v přepočtu dnes 7,5 €).

Den jedenáctý Veľké Borové – Zuberec – Chochołow – Zakopane – Zuberec

Rozhledna v obci Veľké Borové

Ranní nepříznivé počasí nás donutilo změnit své plány a vydat se na výlet do okolí. Ze Zuberce jsme se vydali po silnici II/584 do obce Huty. Na okraji obce je odbočka vpravo směrem na Malé a Veľké Borové. Mezi Hutami a Veľkým Borovým jsme navštívili ľudového rezbára, který nám předvedl celou řadu vyřezávaných figurek, včetně dřevěných betlémů. Cena takovéhoto betlému s přibližně dvaceti figurkami se prý pohybuje okolo 1500,- SK (po přepočtu 50 €). Dále naše cesta pokračovala do Veľké Borové. Hned na okraji obce se pak nalézá stylová koliba, ale na konci obce je zde pak rozhledna s kavárnou. Vzhledem k velmi nízké oblačnosti však nebyla v době naší návštěvy z rozhledny žádná viditelnost. Veľké Borové se nachází mezi Kvačianskou dolinou a Prosieckou dolinou. Vede tudy naučný okružní chodník. Jedná se poměrně o nenáročnou procházku.

Muzeum oravskej doliny

Naše cesta dále pokračovala zpět do Zuberce a dále pak směrem na Zverovku. Kousek za Zubercem se nachází ** Muzeum oravskej doliny Zuberec Brestová. Vstupné do skanzenu činí 2,00 €. Tento skanzen je rozdělen do několika sekcí. Nachází se zde stavby sakrální, určené k bydlení i stavby řemeslnické výroby. Nechybí zde mlýn, pastevecká salaš, hrnčířská dílna nebo třeba škola. Mnohého překvapí skanzen svou rozlohou, prohlídka všech stavení zabere minimálně dvě hodiny.

městečko Chochołow

V odpoledních hodinách jsme se pak vypravili přes Zuberec po silnici II/584 do Habovky. Zde jsme odbočili doprava na Oravicu. Zde se nachází termální koupaliště. Teplota vody ve dvou venkovních bazénech se blíží 30 stupňům celsia a podle ceníku z roku 2009 činí celodenní vstupné 14 € v obdobé pondělí - čtvrtek a 15,5 € o víkendu.. My jsme však pokračovali dále do Vitanovej, kde jsme se napojili na silnici II/520 vedoucí do Suché Hory, která je hraničním přechodem s Polskem. Po prokázání se občanským průkazem jsme byli vpuštěni na území Polské republiky, členské země Evropské unie. Hned za hranicí se nachází obec * Chochołow. Zajímavostí je, že téměř veškeré stavby této obce tvoří roubené chalupy. Těch zde může být podle mých odhadů několik stovek. Stojí za to auto v obci zaparkovat a projít se až na konec městečka.

ulice Krupowki

Z Chochłova pak naše cesta pokračovala po silnici číslo 958 do města ** Zakopane. Toto polské město je největším centrem Tater. Obec má 30 000 obyvatel a od roku 1886 je Zakopane dokonce lázeňským městem. Na hlavní ulici Krupowki se nachází

neorománský kostel

neorománský kostel let 1877 – 96. Na okraji města se pak nachází termální lázně a lyžařský areál. My jsme se však vypravili navštívit centrální ulici města Krupowki, která je více než dva kilometry dlouhou pěší zónou plnou řadou obchůdků, restaurací, stánků s nejrůznějšími suvenýry, ale i pouličními umělci. Parkování v centru města je placené, přesto se nám podařilo zapadlost poblíž horního konce pěší zóny zdarma. Přímo na ulici je nabízena celá řada pochutin a sladkostí, že člověk odolává jen velmi těžko, aby si nepochutnal na bramborové placce, vaflích, pizze či výborné zmrzlině.

Po prohlídce města jsme se vydali zpět do Zuberce, kde jsme ubytováni.

Den dvanáctý Zverovka – Roháčský vodopád – Roháčské plesa – Ťatliakova chata – Rákoň – Zverovkac

Roháčský vodopád

Za slunečného rána jsme se ráno vypravili autem směrem na Zverovku těsně před samotnou Zverovkou je však nutné se nenechat zmást a místo na Zverovku pokračovat po silnici rovně na Ťatliakovo pleso. Po dvou kilometrech dojedeme na placené parkoviště. Silnice sice pokračuje dále, ale vjezd je dál již zakázaný.

Vydáváme se tedy po asfaltce po červené turistické značce na rozcestí Adamcuľa, kde po patnácti minutách odbočíme vpravo na modrou značku vedoucí již lesem do kopce k * Roháčskému vodopádu. K tomu se

Vrch Baníkov (2 178 m.n.m.)

dostáváme asi po půlhodině stoupání. Jedná se o největší vodopád v Západních Tatrách, je vysoký 23 metrů. Po modré turistické značce pokračujeme dále na rozcestí ve Spálené dolině. Stoupání je strmé, již nejdeme lesem, ale po kamenech, kolem nás je pouze kosodřevina.

Jedno z Roháčských ples

Zde je možné si odpočinout a nabrat síly před dalším stoupáním. Další hodinu ještě stoupáme ke čtvrtému Roháčskému plesu, stoupání jež však není tak krkolomné. Nejvýše položené ** Roháčské pleso se nachází v nadmořské výšce 1719 m.n.m., přičemž Adamcuľa, odkud jsme začali stoupat, se nachází ve výšce 1189 m.n.m. vystoupali jsme tedy více jak 500 metrů, ale ten výsledek stojí za to. Je odtud překrásný výhled na plesa, ale také na okolní

Na vrcholu Rákoně (1876 m.n.m.)

kopce, zejména pak Tri kopy, Baníkov, Plačlivé nebo Ostrý Roháč.

Dále již sestupujeme po zelené turistické značce postupně k ostatním níže položeným plesům a odtud dále Smutnou dolinou k Ťatliakově chatě, u níž se nachází Ťatliakovo jezero, které však popravdě není tak atraktivní jako Roháčské plesa. Cesta z Roháčských ples sem trvá necelou hodinku. Po krátkém odpočinku nás čeká další stoupání.

Roháčské štíty z Rákoně

Pokračujeme totiž po zelené značce lesem do kopce na sedlo Zábrať až do výšky 1656 m.n.m., přičemž Ťatliakova chata leží ve výšce 1350 m.n.m. Asi po dvaceti minutách opouštíme les a dostáváme se do pásma kosodřeviny. Po dalších dvaceti minutách jsme již na sedle Zábrať. Nastává však nejtěžší fáze, kterou je stoupání na vrchol Rákoň. Ten je ne výšce 1876 m.n.m. a dovede nás na něj žlutá turistická značka. Úsek dlouhý jeden kilometr jsme stoupali více jak půl hodiny. Ale výhled z vrcholu ** Rákoň je opravdu impozantní. Je výhled na celý hřeben Roháčů, ale i vrcholy Tater na Polské straně. A jelikož byl výstup náročnější, chvíli si zde odpočineme a kocháme. Poté již sestupujeme zpět k Ťatliakově chatě a dále po asfaltce až k parkovišti u Zverovky. Odtut odjíždíme zpět do Zuberce.

Adamcuľa	Vrch Baníkov (2 178 m.n.m.)	Ťatliakova chata

	Jedno z Roháčských ples	Rákoň

Statistika túry: Zverovka (1004 m.n.m.) – Adamcuľa (1189 m.n.m.) – Poháčský vodopád – Roháčské plesa (1719 m.n.m) – Ťatliakova chata (1350 m.n.m.) – sedlo Zábrať (1656 m.n.m.) – Rákoň (1876 m.n.m.) – Ťatliakova chata – Zverovka : 7 hodin, 15 km.

Den třináctý Zuberec – Vrátná dolina: chata Vrátna – chata Na Grúni – Poludňový Grúň – chata Vrátna – Terchová

Tiesňavy

Ráno jsme se rozloučili s Roháči a vyrazili jsme po silnici II/584 přes Oravský Biely Potok do Podbielu a dále pokračovali po silnici I/59 do Dolného Kubína. Zde jsme odbočili na silnici I/70 směrem na Martin. Po ujetí 8 kilometrů jsme odbočili vpravo na silnici II/583 směrem na Zázrivou, kde jsme odbočili vlevo na Terchovou. V Terchové

Chata na Gruni

se pak nachází odbočka do *** Vrátne doliny. Do Vrátne doliny se projíždí přes Tiesňavy, kterými v údolí protéká řeka Vrátňanka a do soutěsky se vejde i silnice. Vrátna dolina je jednou z turisticky atraktivních dolin na Slovensku. Dolina se větví na několik částí. Jedna její větev vede do obce Štefanová, odkud

Steny

je krásný výhled na vrchol Rozsutce a přes Jánošíkovy diery, které se dají přejít po žebřících. Druhá větev vede pod dolní stanici lanové dráhy na Chleb.

A právě tento směr jsme si zvolili za svůj cíl. Asi 200 metrů od lanové dráhy se nachází parkoviště, kde jsme odstavili svoje auto. Parkoviště je placené, k našemu údivu se zde však nenacházel nikdo, kdo by poplatek za parkování vybíral. Až když jsme dorazili k dolní stanici lanové dráhy jsme zjistili, proč nebylo parkování zpoplatněno. Na pokladně

Veľký Rozsutec

lanovky bylo totiž umístěno upozornění, že lanová dráha je po celou letní sezónu 2004 mimo provoz, s čímž jsme nepočítali. Vydali jsme se tedy pěšky po žluté turistické značce lesem do mírného kopce na Chatu na Gruni (989 m.n.m.). Tam jsme dorazili asi po hodině pohodlné chůze, cesta je dlouhá asi 3 kilometry a vede celá lesem. Z Chaty na Gruni jsme se vydali na Poľudňový Gruň (1460 m.n.m.). Od této cesty bych však rád všechny zájemce co nejdůrazněji odradil. O její krkolomnosti svědčí i skutečnost, že převýšení 500 metrů, které je nutno na trase o délce asi 1,5 km nastoupat jsme šli hodinu a půl. Stoupání je natolik náročné, že jsme si museli téměř po ujití každých deseti kroků odpočinout. Cesta stoupá po lyžařské sjezdovce kolmo vzhůru. Z vrcholu Poľudňového Grúňu se naskytá překrásný výhled na celý hřeben Sten až po Chleb a Veľký Kriváň včetně lanové dráhy, která je mimo provoz. Opačným směrem je vidět Veľký Rozsutec, ale i hotel Boboty a Tiesňavy s Terchovou v pozadí.  Po odpočinku jsme se ještě vydali na Východný vrchol Sten v nadmořské výšce 1535 m.n.m. a poté jsme již klesali zpět na Chatu na Gruni a dále pak k dolní stanici lanové dráhy na Chleb.

Socha J.Jánošíka nad obcí Terchová

Odtud odjíždíme přes Tiesňavy zpět do Terchové. Toto městečko je nejen jakousi nástupní stanicí do Vrátne doliny, ale zároveň je rodištěm

Ubytování v Terchové

legendárního zbojníka Juraje Jánošíka. Ubytování jsme nalezli v jedné z bočních uliček Terchové v Private 205 v roce 2004 za 250,- SK (po přepočtu 8,25 €) za osobu a noc. K vybavení patřila ložnice propojená s obývacím pokojem, kde byla televize se satelitním příjmem včetně českých TV programů, kuchyň vybavená sporákem a mikrovlnnou troubou, WC a koupelna. Telefon na Privat je +421 903 924 189 nebo +421 415 695 503. Na večeři jsme si pak zašli do restaurace Kulturný dom.

Statistika túry: Dolní stanice lanové dráhy na Chleb (750 m.n.m.) – Chata na Grúni (989 m.n.m.) – Poľudňový Grúň (1460 m.n.m.) – Steny severný vrchol (1535 m.n.m.) – Poľudňový Grúň – Chata na Grúni – dolní stanice lanové dráhy na Chleb : 10 km, 5 hodin

Den čtrnáctý Terchová – Žilina – Makov

Mariánske námestie

Ráno jsme vyrazili směrem do Žiliny. V centru města je parkování placené. Zdarma jsme zaparkovali v ulici Predmestská, respektive v zástavbě mezy bloky domů v oblasti, kde není placené stání. ** Žilina je téměř devadesáti tisícové město, metropole severozápadního Slovenska. První zmínka o městě pochází z roku 1208. Původní Žilina však byla zničena ve 13. století při vzájemných bojích feudálních vládců. Obnovena byla začátkem 14. století. V Žilině se již od minulosti křížily důležité obchodní cesty mezinárodního významu. V důsledku výstavby Košicko – bohumínské železnice došlo k oživení města na konci 19. století.

Socha Andreje Hlinku

Centrum města tvoří zejména Námestie A.Hlinku. Zde se nachází socha A.Hlinky, obchodní dům Tesco, ale především dominantu tvoří Kostol Najsvätejšej Trojice, který stojí na místě někdejšího žilinského hradu. Trojlodní kostel byl původně gotický, po přestavbě má renesanční charakter. Vedle kostela se nachází Burianova veža, která je jednou z nejstarších renesančních zvonic na Slovensku. Mohutnou věž postavili v 16. století a sloužila k posílení obrany města. Vedle věže a kostela stojí žilinské Mestské divadlo, které bylo postaveno v období druhé světové války. Ačkoliv tyto památky stojí na náměstí A.Hlinky, od samotného náměstí je dělí schody pěší zóny.

Opodál se nachází Mariánské námestie, které téměř souvisle lemují arkády, což je na Slovensku poměrně řídký jev. To je vysvětlováno silnou protestantskou skupinou ve městě.

Mariánske námestie		Kostol Najsvätejšej Trojice		Námestie A.Hlinku se sousoším Cyrila a Metoděje

Žilina byla posledním navštíveným městem na Slovensku. Odtud již míříme po silnici I/64 na Bytču, kde odbočíme doprava na silnici I/18, která nás dovedla na hraniční přechod mezi Slovenskou a Českou republikou   Makově. Zde naše dvoutýdenní putování Slovenskem končí.